Slovo autismus pochází z řeckého slova autos = sám. Automaticky bývá spojováno se symptomem uzavřenosti. Autismus patří mezi pervazivní vývojové poruchy a užívá se pro něj také termín poruchy autistického spektra (PAS). Jedná se o celoživotní neurovývojovou poruchu.

Jedná se o vrozenou odlišnost ve vývoji a fungování mozku, která způsobuje, že dítě se chová a myslí jinak než jeho vrstevníci. Má potíže v komunikaci a porozumění, reaguje odlišně na běžné situace. V důsledku toho dítě mnohdy nerozumí adekvátně tomu, co vidí, slyší a prožívá. Nevyhodnocuje informace, které k němu směřují způsobem, na který jsme zvyklí my.

Projevy autismu jsou velice rozmanité, nemůžeme najít dva shodné jedince s autismem. I přes tuto rozmanitost se kvalitativní postižení projevuje především ve třech oblastech: komunikace, sociální chování – interakce, představivost (stereotypní okruh zájmů).

Navzdory přesvědčení vázanému na autismus prezentovaný v médiích neexistuje modelový příklad člověka s diagnózou autismu, která může patřit stejně tak člověku nadprůměrně inteligentnímu jako mentálně retardovanému. Zatímco někteří lidé s touto diagnózou jsou uzavření, jiní mohou být velmi sociální. Někteří z nich vyžadují speciální vzdělávání a neustálý dohled, jiní žijí zcela samostatně a zakládají rodiny.

Odhady a statistiky ukazují na to, že v České republice žije odhadem 100 000-200 000 osob s poruchou autistického spektra, odvážnější čísla směřují dokonce ještě výše.

V současné době se výrazně zlepšuje povědomí odborné i laické veřejnosti o autismu a s tím také správná a včasná diagnostika. Existují velmi efektivní formy rané intervence, které pomáhají jedince rozvíjet ve všech směrech. Přístupů k terapii autismu je mnoho, existují metodiky založené na vědeckých výzkumech i experimentální přístupy a volba správného směru vyžaduje kritické myšlení, protože mnoho metod může být potenciálně ohrožujících. Pravidlem je, že neexistuje spodní hranice pro zahájení terapie a čím dříve je intervence zahájena, tím lepší jsou potenciálně dosažené výsledky. Atypické chování je možné pozorovat již ve velmi raném věku u kojenců a batolat. Nemusí se jednat o příznak autismu, pokud je však varovných signálů více, není vhodné čekat až do věku 3 let, kdy standardně lékaři diagnózu přidělují, a připravit se tak o roky, kdy je dítě nejvíce učenlivé. Již při pouhém podezření je vhodné začít s dítětem pracovat a rozvíjet jeho sociální a komunikační dovednosti.

V současné době není autismus vyléčitelný, to však neznamená, že se člověk s autismem nemůže rozvíjet a posouvat. Správně zvolený způsob práce rozvíjí potenciál jedince, aniž by mu uškodil. Neexistuje žádná zázračná pilulka, která by vše změnila, za každým pokrokem je spousta práce.